Aneb nesnáším nádobí.

Dneska mě napadla fatální otázka: Co vlastně budu dělat o "velkých" prázdninách???

V sobotu se Ripard vydal běhat do Prahy půlmaratón.

Mám se stále jak prase v žitě a bude ještě líp :-)))

Haranti přestali zlobit aneb Když to nejde po zlým, tak to půjde po dobrým.

Jaro leze na haranty.

Mám se děsně dobře.

Akorát jsem děsně unavená!

Ať počítám na prstech jak počítám, svatbice je tu cobydup tu a zařízeno je prdlajz. Nicméně kolegové mi řekli, že vdávat se na výročí sjednocení Německa je velmi kulantně pedagogicky zvládnuto. A děcka ve třídě s mantinelama mi začly místo hlášení se hajlovat (já jsem hned koukala, co je to popadlo, že se jich hlásí tolik, ale sklon jejich ruček byl nezaměnitelný). Jeden chlapeček mi dokonce donesl autentickou minci s háknkrojcem a nápisem das Dritte Reich.

Dneska jsem si vzala volno, že jako oběhám doktory a s Ripardem že konečně zajdem na matriku.

Dneska jsem se málem uchechtala k smrti.

Minulej týden jsem odstátnicovala a Němčouři, polibte mi šos.

A z nechutně hezkého se stalo podzimní, učící.

Ripardisko odjelo na vodu, kam jsem po zralé úvaze nejela.

Rozina je zase tu.

To počasí mě zabije.

Občas mám pocit, že Klárinka je naprostej cvok.

Dneska jsem měla poslední zkoušku všech zkoušek.

Moje mamka je velmi hyperprotektivní. Dá se to vysvětlit faktem, že nemohla studovat, co chtěla, pač neprolezla kádrem a pak nemohla pracovat, pač se starala o ségru.

Děsně trpím na nízkej tlak!